Книги, похожие на «Karel Čapek, Hordubal»

Klasická národní báchorka, která na příběhu jihočeského muzikanta oslavuje tvořivé síly lidu a lásku k domovu.

Povídky malostranské (1877) – jsou považovány za jeho vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz pražské Malé Strany v době před rokem 1848 na základě svých vlastních vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život. Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. On sám uměl skvěle typizovat. Místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).

Hrdinou je řadový český voják, později vojenský sluha, který s klidem a úsměvnou mazaností, pod maskou ochoty a oddanosti k představitelům rakousko-uherské státní moci, doslovně vykonává rozkazy svých nadřízených, aby tak ještě více vynikla jejich nesmyslnost a tupost. Všude, kde se tento vpravdě lidový hrdina objeví, způsobuje zmatek, pohromy a komplikace, jejichž následky většinou padají na hlavy jeho důstojnických nadřízených. Vedle takto založeného situačního humoru jsou páteří knihy Švejkovy historky a mudrování, kterými často v nejnevhodnějších chvílích obšťastňuje své okolí. Klasik českého humoru vytvořil v této knize zcela originální archetyp hrdiny, který jakoby bezděčně odkrývá nesmyslnost válečných mechanismů a vojenského uvažování.

Děj se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežit hranici mezi Čechami a Bavorskem. Tito lidé byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi (vlastním jménem: Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu). Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti ve Vídni a v Praze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.