Книги, похожие на «Josef Kajetán Tyl, Strakonický dudák»

Hrdinou je řadový český voják, později vojenský sluha, který s klidem a úsměvnou mazaností, pod maskou ochoty a oddanosti k představitelům rakousko-uherské státní moci, doslovně vykonává rozkazy svých nadřízených, aby tak ještě více vynikla jejich nesmyslnost a tupost. Všude, kde se tento vpravdě lidový hrdina objeví, způsobuje zmatek, pohromy a komplikace, jejichž následky většinou padají na hlavy jeho důstojnických nadřízených. Vedle takto založeného situačního humoru jsou páteří knihy Švejkovy historky a mudrování, kterými často v nejnevhodnějších chvílích obšťastňuje své okolí. Klasik českého humoru vytvořil v této knize zcela originální archetyp hrdiny, který jakoby bezděčně odkrývá nesmyslnost válečných mechanismů a vojenského uvažování.

Noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, je po umělecké stránce bezesporu vrcholem tvorby Karla Čapka. I na prahu 21. století zůstává navýsost moderní a současná – nejen svým poselstvím, ale i svou mnohovrstevnatostí. Jednotlivé příběhy nemají spolu související děj ani společné postavy, nejsou spojena časovou posloupností ani vykreslovaným prostředím a jsou stylově různorodá. Společná jsou jim však některá klíčová témata, která ovšem rozehrávají po svém – strach z osamělosti, potřeba lásky a srdeční slabost, rozpor mezi všedností a poezií, touha po něčem, co nás přesahuje. V každém z nich hraje důležitou roli smrt v několika podobách (v Hordubalovi je to motiv vraždy, v Povětroni pád letadla se smrtelným zraněním a v Obyčejném životě srdeční záchvat) a tato mezní situace slouží jako impulz k hledání člověka. Všechna rozvíjejí problém možností, způsobů a cest lidského poznávání. Čapkova trilogie je mementem před zjednodušenými výklady světa, podceňováním druhého člověka, pustotou a zevšedněním života a mezilidských vztahů.

Pohádková hra Lucerna patří ke klasickým dílům českého dramatu.

Povídky malostranské (1877) – jsou považovány za jeho vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz pražské Malé Strany v době před rokem 1848 na základě svých vlastních vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život. Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. On sám uměl skvěle typizovat. Místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).