Книги, похожие на «Daniel Bachát, Incognito»

Autor líčí chování nebojácných vlastenecky založených studentů, kteří v roce 1847 přes zákaz duchovní vrchnosti slavili svou studentskou slavnost – majáles – v Nedošínském háji nedaleko městečka. Titíž studenti pak s nadšením tvořili studentské legie, které se zúčastnily v roce 1848 revolučních bojů na pražských barikádách. Do ostrého kontrastu s vlasteneckými studenty staví autor chování a činy zkostnatělé části místní poněmčelé české maloburžoazie.

Povídky malostranské (1877) – jsou považovány za jeho vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz pražské Malé Strany v době před rokem 1848 na základě svých vlastních vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život. Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. On sám uměl skvěle typizovat. Místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).

Próza se společensko-kritickým podtextem vypráví o fantastickém výletě, jehož hrdinou je typický český človíček z maloměstského prostředí.

Jan Neruda je jedním z hlavních představitelů generace májovců, která se přihlásila k odkazu Karla Hynka Máchy. Patrně i z tohoto důvodu dokázal svou lyriku podat v ryze osobním tónu, v němž „bez bázně a hany“ odhalil nejen vlastní nitro, ale v rámci básnických úvah nad národním údělem zde vyslovil i své osobní zkušenosti. V epické složce Neruda často využíval folklorních zdrojů i náboženských motivů k tomu, aby zachytil nelehkou sociální situaci tehdejšího obyčejného člověka. Často používal drsného výrazu i ironického pohledu na svět, k němuž cítil hlubokou skepsi i nedůvěru. Pro Nerudu však na druhé straně nebylo problémem napsat balady a romance, v nichž zpracoval historické náměty nebo přiblížil některé společenské a politické události. Rovněž mu nebylo cizí, aby na prostých lidských vztazích demonstroval postoj obyčejného, ve své době však moderního člověka ke světu.

Děj se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežit hranici mezi Čechami a Bavorskem. Tito lidé byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi (vlastním jménem: Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu). Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti ve Vídni a v Praze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.